Média a policie propagují mýty o vraždě

click fraud protection
Veřejná doména

Inteligentní mugshot Pamela

Zdroj: Public domain

Mediální a donucovací orgány v USA aktivně propagují řadu mýtů o vraždách. Jeden populární mýtus o vraždě spočívá v tom, že se jedná především o rasovou rasu - to znamená, že černí zabíjejí bílé a bílé zabíjejí černí atd. Dalším populárním mýtem je, že ženy, obecně, a zejména mladé, bílé ženy, jsou nejpravděpodobnějšími oběťmi vraždy.

Po pravdě řečeno, oba tyto populární mýty jsou zcela nesprávné. Takové mýty a další podobné jsou nebezpečné, protože nabízejí zkreslený obrázek skutečných vzorců vražd. Kromě toho jsou jádrem těchto mýtů stereotypy Rod a závod.

Skutečností je, že většina znalostí veřejnosti o zabití je produktem stylizovaného a stereotypního zobrazení takových událostí ve zpravodajských a zábavních médiích. Média prezentují barevné a senzační příběhy, které vzbudí zájem komerčních diváků a nekreslí přesný obrázek pachatelů nebo obětí vraždy.

Zaměřením na atypické případy, zejména na ty, které se týkají atraktivních, mladých, bílých žen, média přitahují veřejnost senzacionalizovaná zobrazení zúčastněných žen a vyvolávají mylný dojem, že takové případy jsou mnohem častější než oni opravdu jsou.

Jinými slovy, použití nadsázky a stereotypů zpravodajskými a zábavními médii zachovává populární mýty týkající se charakteristik a vzorců vraždy v USA.

Média nejsou sama při uvádění vražd veřejnosti. K mýtům o vraždách týkajících se rasy a pohlaví také přispívají odborníci na vymáhání práva a další odborníci v oblasti trestního soudnictví.

Například případy zabití, ve kterých je mladá, bílá žena obětí nebo pachatelkou, jsou velmi vzácné a existuje tendence mezi detektivy vražd a dalšími právníky, kteří o takových incidentech zobecní, protože se s nimi ve skutečnosti setkali jen zřídka život.

Přesněji řečeno, nedostatečné vystavení těmto případům vede vyšetřovatele k extrapolaci vzácných předběžných informací z jednoho incidentu a jejich použití u jiného. V důsledku toho se mezi orgány činnými v trestním řízení zakořenily určité stereotypy, pokud jde o povahu případů vražd týkajících se pachatelů a obětí bílých žen. Policie používá tyto stereotypy a nepřesnosti ve svých oficiálních prohlášeních pro média o takových vzácných trestných událostech.

Od té doby, co byl v roce 1991 v televizi vyslán soud Pamela Smart, vyvolávají případy vraždy mladého, bílého obžalovaného ženy obrovský zájem a zvědavost veřejnosti. V takových případech je veřejnost obrovská chuť pro informace a obrázky vede ke křičícímu zápase mezi konkurenčními mediálními médii, které soupeří s omezením veřejnosti Pozornost.

Lidé mohou najednou sledovat pouze jednu televizní síť. Senzační a přehnaný zpravodajský obsah přitahuje diváky, takže se to snaží televizní sítě překonat jeden druhého tím, že nabídne nejvíce šokující informace a obrázky možné, aby lákalo diváky. Takzvané zpravodajské příběhy, které vyplývají z jejich šílenství soutěž pro veřejnost pozornost je často plná dezinformací, stereotypů a přehánění.

Normální postupy zpravodajství o zločinech téměř zaručují, že média budou v neobvyklých a vysoce známých trestních věcech představovat veřejnosti nepřesnosti a zveličování. To souvisí s povahou vztahu, který existuje mezi zpravodajskými médii a policií. Vztah mezi sdělovacími prostředky a vymáháním práva je pro quo charakter quid, který je vede k šíření dezinformací pro veřejnost, aniž by o tom byla kterákoli ze stran informována.

To znamená, že v běžných rutinách zpravodajství se novináři spoléhají na státní úřady, aby poskytly oba úředníky definice zločinu a podrobnosti o konkrétním případě, takže mají tendenci hlásit, co se jim říká zpochybňování. Orgány činné v trestním řízení se naopak musí spoléhat na zpravodajská média, aby veřejnosti poskytovaly své oficiální prohlášení, zprávy a zásady.

Vzhledem k symbiotické povaze jejich vztahu je to v nejlepším vzájemném zájmu zpravodajských médií a orgány činné v trestním řízení, aby vzájemně spolupracovaly a nezpochybňovaly vzájemné motivy.

Rutiny zpravodajství o zločinech se zřídkakdy odchylují od neobvyklých, vysoce profilovaných incidentů, jako je střelba Trayvona Martina, protože orgány činné v trestním řízení jsou pod obrovským tlakem, aby případ rychle vyřešili a neukojitelná poptávka veřejnosti po grafických senzačních zprávách o tomto případu převažuje nad novináři integrita.

V takových případech se populární stereotypy, mýty a nadsázka stanou standardním tarifem jak v oficiálních, tak i ve zpravodajských médiích případu. Výsledkem je zkreslení skutečností, které mohou vést k dezinformacím, zmatkům, divizivitě a chaosu mezi veřejností.

***

Dr. Scott Bonn je kriminolog, profesor a odborník na média. Je autorem nového napínaného románu, Zlý strážce, zčásti na základě jeho skutečné korespondence a rozhovorů se sériovými vrahy v reálném životě „Synem Sama“ a „Bindem, mučením, zabíjením“.

Je také autorem kriticky uznávaných knih Hmotnost Klamání: Morální Panika a americká válka proti Iráku a Proč milujeme sériové zabijáky: Zvědavá výzva k nejsmutnějším vrahům na světě. Sledujte ho @DocBonn na Twitteru a navštivte jeho web docbonn.com.

instagram viewer