Proč může být závěrečný týden pro studenty dobrý

Je to období roku na univerzitách, kdy jsou emoce plné emocí a stres je vše pohlcující: finále. Byl jsem v tom více než 27 let jako profesor a roky předtím jako vysokoškolák a poté postgraduální student, takže tento měsíc slavím 35. ročník finále. Někteří profesoři skoncovali se závěrečnými zkouškami a rozhodli se místo toho zadávat závěrečné práce, projekty a prezentace, ale mnoho dalších na ně stále spoléhá. Ale ať už je to cokoli, vždy existuje pocit, že studenti a učitelé se zběsile, šíleně snaží dokončit a netrpělivě čekají na prázdniny. Slyšel jsem, že si studenti v tuto dobu semestru tolik stěžují, že mě to přimělo zamyslet se nad tím, co jsem začal považovat za výhody finále. Zde uvádím sedm důvodů, proč nakonec nemusí být tak špatné.

1) Zkušenost s přípravou na finále je typickou příležitostí ke zvládnutí organizace času a projekt řízení. Stává se okamžikem probuzení. Musíte přijít na to, jak to všechno nejlépe udělat. To může také posloužit jako připomenutí, abyste při vstupu do dalšího semestru hledali zdroje a podporu, aby byl čas na konci příštího semestru méně zběsilý. Příklady takových zdrojů mohou zahrnovat doučování, poradenství, workshopy o řízení času,

rozjímání třídy, setkání s profesory v úředních hodinách atd.

2) Finále je příležitostí k lepšímu zvládání stresu. Je to celoživotní projekt a každý krok pomáhá. Většina průmyslových odvětví má období s velkým dopadem, kdy se zvyšuje sázka, a toto je příprava na to. Období finále je příležitostí naučit se, jak se na to připravit, udržet si to tempo a najít způsoby, jak zůstat uprostřed toho všeho a poté relativně v klidu.

3) Finále mohou studentům pomoci při výběru a být prozíravější. S tím, jak se k nám neustále dostává více a více informací a jak s přibývajícím věkem čelíme stále větším povinnostem, musíme se naučit vědět, jak a kde můžeme nejlépe řezat rohy a sbírat materiál způsobem, při kterém je jen velmi málo kompromisů.

4) Finále netrvají věčně. Můj nevlastní otec vždycky říkal: "Tohle taky přejde," jako jakousi mantru, kdykoli jsem mu sdělil, že jsem z něčeho ve stresu. V té době jsem to zavrhl jako klišé, ale teď vidím, jak je to vlastně docela užitečné a uklidňující a dává to velký smysl. Je to opravdu připomínka toho, jak je vše pomíjivé a jak příprava na finále, jakkoli namáhavá a únavná, je také něco, co netrvá věčně.

5) Někdy to v životě prostě musíme překonat, ať je to cokoliv. A nakonec, jak akt přípravy na ně, tak akt jejich přijímání a provádění, je pro to dobrou praxí. Je to připomínka toho, že něco, co není příliš zábavné, může být obvykle tolerováno po omezenou dobu. Ten způsob uvažování mi slouží i nyní, když musím překonat poslední profesní překážku v psaní resp editaci nebo dokonce něčemu v osobním životě, kterému se raději vyhýbám, jako je lékařský zákrok, který nechci vydržet.

6) Snad nejlepší částí finále je sladká odměna a potěšení po něm. To může mít mnoho podob, jako je pozdní spánek, požitkářské aktivity, těšení se na hraní, více času s přáteli, sledování filmů a pořadů atd. Když jsem byl na vysoké, pamatuji si, jak jsme se všichni jeden druhého ptali, až skončíme, abychom zjistili, koho bychom mohli pobavte se nebo se na párty hned po dokončení naší poslední zkoušky a před cestou zpět Domov. Pamatuji si, že se mi nechtělo okamžitě naskočit do letadla a letět domů, protože prostoje s kamarády z vysoké školy, se kterými jsme toho právě tolik přečkaly, se zdálo být užitečné.

7) Rituál finále nám připomíná, že nejsme sami. Je v tom něco na společném zážitku z přípravy na finále, prokrastinace a trápení a tak nějak prosadit se ve spojení se společným zážitkem očekávání hledání potěšení, to je opravdu krásné věc. Není to tak, že by samotný stres byl tak zábavný, ale existují určité aspekty stresující dny, které mohou přinést zábavu a vtipné okamžiky zabudované do nich.

V mém případě to bylo putování z Helen C. White Library do Memorial Union na University of Wisconsin-Madison, kde dostanete kávu a popcorn 23:00 aby mě udrželi a pak si promluvili s přáteli v salonku knihovny, než se vrátím práce. Učili jsme se tam, dokud se to místo nezavřelo ve 2:45 a klopýtali jsme společně domů s vědomím, že se tam hned další večer vrátíme. Přímo pod povrchem té dřiny a vyčerpání existovala trvalost vztahů, které to všechno podpíraly. Nevidím, že se to děje už tak často, protože v dnešní době se v místnostech stále více skrývá, nebo to, co by zesnulý sociolog Philip Slater označil jako „honbu za osamělost"Přesto, když je rituál finále sdíleným, kolektivním, společným zážitkem a také úlevou a hledáním potěšení, skutečně to zmírňuje stres z toho všeho.